Sojka a rys

Sojka je polétavé ptačí stvoření, které ví o všem, co se v Krkonoších a Podkrkonoší šustne. Každý, kdo se chce informovat nebo potřebuje poradit, se může na sojku všudybylku v kterémkoli ročním období obrátit. Pod jedním křídlem má na příjmu vysílačku, která ji spojuje s horskou službou. Ale daleko více využívá mobil a tablet. Může telefonovat, vyťukávat zobákem spěšné zprávy, pořizovat fotografie, aktualizovat turistické mapy a ještě mnoho, mnoho dalšího.

Tohle užitečné ptáče má jen jedinou nevýhodu: Je hodně hlasité a nedá se ztišit. Většině to nevadí – prostě si ztlumí přístroj a hotovo. Ale jsou i tací, kterým ze sojčina křiku zaléhají uši a brní hlava.

Mezi ně patří i vzácný rys. Před lety se přestěhoval do klidnějších Beskyd. Ale později se mu začalo po rodných místech stýskat. Vrátil se do krkonošských lesů a všechno nasvědčovalo tomu, že v nich bude až do smrti spokojený.

Dokud se neobjevila sojka. Kdykoli dosedla na nějaký strom, ozvalo se její volání. Pronikavý, důrazný křik. Rys trpěl, sužován neurózou. Obtížně sháněl potravu, nemohl spát. A tak se rozhodl, že sojku ze svého lesa vyžene. Jednoho podvečera se tiše vyšplhal až k větvi, na které seděla. Sojka ho naštěstí v poslední chvíli zahlédla. Poodlétla na vyšší větev. Pak na ještě vyšší. Nakonec na tu nejvyšší, kam se už rys nedostal.