Hančino kouzlo zvědavě sledovalo hodně lidí, turistů i místních. Byl mezi nimi i jeden zlý mládenec. Zatímco Hanče mluvila se starostou, knoflík přišlápl a nenápadně sebral. Pak utíkal domů. Zavřel se do svého pokoje, otáčel knoflíkem na všechny strany a snažil se vyčarovat sněžný skútr. Když se nic nedělo, začal přikazovat, prosit, žadonit.
Myslel si, že ho nikdo neviděl, ale zapomněl na sojku. Ta pohotově zmáčkla spoušť mobilu a snímek poslala rodičům. Rozčilený táta si kluka řádně podal: Kolikrát jsem ti říkal, že krást se nemá, plísnil syna. Okamžitě knoflík vrátíš Hanči. A pěkně se jí omluvíš!
Tak se i stalo. Ale od toho dne si Hanče knoflík hlídá. Aby mohla pomáhat všem horským i podhorským starostům tvořit pohádkové stezky, naučné výlety do hradů, zámků a lázní i přitažlivé atrakce na poutích a jarmarcích.
K tomu ještě stíhá sbírat léčivé bylinky na podkrkonošských loukách. Občas ji tam překvapí Krakonoš s plným košíkem hub a otázkou: Co kdybys dnes večer ukuchtila kyselo?
Vracejí se zvesela, provázeni nejen Vojtíkem, ale i ostatními dětmi, které se těší na kouzelná překvapení, jimiž je laskavá, copatá Hanče pokaždé překvapí.