Krakonoš
Share

Krakonoš, vládce hor

Postavu „ducha hor“ znají z vyprávění, knížek a filmů generace dětí i dospělých

Kdo to je?

Vládce, ochránce, démon či bájný duch. Dohlíží na horskou krajinu, drží ochranu nad její přírodou, obyvateli i návštěvníky. Bedlivě sleduje ty, kteří chtějí nekalými úmysly horám uškodit.

Kdy a kde se vzal?

Všeobecně se má za to, že se Krakonoš v lidovém podání objevuje od 15. století. Postava vládce hor vzešla z lidové obraznosti. Rázovité rysy krajiny lidé přetvořili do postavy, která v průběhu času měnila podoby.

První doložitelná zmínka a první vyobrazení pochází z roku 1561, kdy vydal vratislavský kartograf Martin Helwig mapu Slezska. Krakonoše v ní zakomponoval jako jediného obyvatele. Je zobrazen v podobě heraldického tvora s orlí hlavou, kozlíma nohama, jeleními parohy, lvím trupem, silně rozeklaným ocasem a dlouhou horskou holí.

Jak mu říkali v průběhu času?

V rozmanité literatuře se uvádí „pan Johannes“ nebo Rzepiór či „pan Jan“, později nejasné Rübezahl a varianty Rubical, Ribenzall, Rýbrcoul, Liczyrzepa, přeloženo do češtiny Řepočet, Počítač řep.

Proč právě Počítač řep? Pravděpodobně podle jedné z mnoha vyprávěnek:

V dobách dávno minulých vystoupil opět jednou Duch hor na povrch země a při své snaze poznat život lidí se hluboce a nešťastně zamiloval do krásné princezny. Protože byl zvyklý mít vše, co chtěl, unesl princeznu do svého nádherného podzemního sídla. Princezna tam ale neměla žádnou ze svých společnic, a tak truchlila. Aby ji pán hor rozveselil, dal jí kouzelnou hůlku a pole plné řep. Hůlkou princezna proměňovala řepy ve své blízké. Přesto však toužila po svobodě. Hlavně po mladém knížeti, do kterého se zamilovala. A tak vymyslela plán. Naoko slíbila pánu hor, že se stane jeho ženou, a poslala ho, aby na důkaz své lásky spočítal všechny řepy, protože je chce proměnit ve svatební hosty. Pán hor počítal a počítal, ale pokaždé udělal nějakou chybu, takže se nemohl dopočítat. Mezi tím princezna jednu řepu proměnila v bujného oře a ten ji odnesl za hranice panství horského ducha. Princezna a kníže se dostali k sobě a pánu hor zůstalo jméno Počítač řep, Rübezahl, Rýbrcoul, Liczyrzepa. (německy Rübe = řepa, zahlen = počítat)

Jak se zjevuje?

Dříve na sebe brával rozličné lidské, zvířecí či strašidelné podoby. Hned byl nepatrným skřítkem, děsivým obrem nebo zatoulaným oslíkem. Český Krakonoš je však postava polidštěná. A tak si jej dnes všichni vybavíme jako urostlého muže v dlouhém plášti s mohutným plnovousem, kloboukem se širokou krempou ozdobenou sojčím pírkem a holí v ruce.

Krakonoš s houbami

Hodný nebo zlomyslný?

Krakonoš nebyl vždy hodný a laskavý. V Krkonoších i v podhůří se mu německy říkalo Rýbrcoul. Ten měl historicky jiné charakterové vlastnosti. Uměl se pěkně rozzlobit a tvrdě trestat. Býval náladový, tropil si z lidí šprýmy, neprávem je trestal, ba i připravil o život.

Krakonoše v současnosti však známe jako vlídného vládce hor. Jako zastánce chudých a dobrých proti chamtivcům a darebákům. Straní ukřivděným, hájí spravedlnost, pomáhá ubožákům a zahání zlé nemoci.

Dokumenty „Jeho Veličenstva“

Roku 1618 Havel Želanský, helvetský kněz pražský v díle „O zlých anjelích neb ďáblích“ popisuje Krakonoše jako mnicha, „… kterýž Rubical sluje, k lidem přes hory jdoucím přitovarišuje, k nim vlídně se má, aby byli dobré mysli, napomíná, že jim přes hory cestu ukázati a je sprovoditi chce.“ Touto první tištěnou zprávou, jak píše roku 1976 spisovatelka Marie Kubátová v knize „Tucet Krakonošových pobočníků“, přešlo „Jeho Veličenstvo“ (poznámka: rozuměj Krakonoš) z lidového podání do světa psaného slova, z mytologie do historie.

Ve své knize M. Kubátová uvádí i další příklady zmínek o Krakonošovi, např. z díla J. P. Praetoriuse "Daemonologia Rubinzalii Silezii" z roku 1662. Marie Kubátová konkrétně uvádí: „Braniborský učený mistr a básník, vedoucí katedry hádání z ruky na lipské univerzitě, sepsal o jeho kouscích tři svazky pověstí a uvedl horského ducha Krkonoš do povědomí vzdělaného světa. Jmenuje se Rubinzal, ale také Herr Johannes, ein Verwalter des Riesengebirges, stojí psáno na titulní mědirytině knížky.“

O Krakonošovi ve svém díle dále píší např.: J. K. Musaus „Volksmarchen der Deutschen“ roku 1782. Ve vlasteneckém nakladatelství Václav Matěj Kramerius roku 1804 pod titulem „Rybrcol na Krkonošských horách anebo Zakletý a vysvobozený princ. Staročeská myšlenka“. Roku 1837 Josef Jungmann ve III. dílu „Slovníku jazyka českého“, a např. V. K. Klicpera v již zmiňované „Krkonošské kleči“ z roku 1824, ale i dalších dílech jako „Ženský boj“ z roku 1827 nebo „Česká Meluzína“ z roku 1847. Pozadu nezůstal ani J. Kollár v díle „Slávy dcera“ z roku 1832, nebo K. H. Mácha v díle „Předlka“ z roku 1833.

Kde ho můžete potkat?

Jilemnický Krakonoš ze sněhu

V Krkonoších téměř na každém kroku. V mnoha pohádkách a vyprávěnkách. V nejvyšších českých horách snad není žádné město či obec, kde by o Krakonošovi nebyla alespoň zmínka. Má své sochy, výstavy, doprovází naučné stezky a mnoho procházek i putování, sjíždí z hor na slavnosti, jsou po něm pojmenována piva, ulice i náměstí.

Čerpáno z literatury Krkonošského muzea Správy KRNAP, z knihy Jaromíra Jecha „Krakonoš“, z knihy Marie Kubátové „Tucet Krakonošových pobočníků“.

Zpracovaly: Hana Nýdrlová, Dáša Palátková, Alena Cejnarová.

Užitečné informace