Pan lesní je dennodenně v kvapu. V létě usilovně šlape na kole, ale když napadne sníh, má to těžší - běžky by potřeboval rychlejší, aby všechno stihl. Pečuje o naučné stezky a chráněná místa v přírodě. Vyznačuje turistické cesty, sjezdovky a běžecké trasy. Určuje, kde budou informační tabule a odpočinková místa pro turisty. Proto je tak často vidět na vrcholech Krkonoš, ale i v lesích a na loukách v Podkrkonoší.
Největší starost mu donedávna dělali lumpíci. Nevíte, o kom je řeč? No přece o všech kazisvětech, kteří odhazují na cestách plastové láhve a obaly od sušenek. Šlapou po chráněných travinách. Znečišťují studánky a vodu v potocích. Jezdí po lesích a svazích na motorkách, čtyřkolkách a skútrech. Čmárají po mapách a informačních tabulích.
Může za to krkonošský Čert, který celá léta závistivě nakukoval do Krakonošovy zahrádky v Obřím dole. Zvláště na jaře, když na ní rozkvetl vzácný koniklec. Čert by ho strašně chtěl mít taky! Vystřídal všechny luciferské čáry máry, ale vzácné květiny se na ďábelském záhonu nedočkal.
Nakonec si rohatý závistivec řekl, že když nemůže mít kýženou rostlinku, alespoň Krakonošovi jeho potěšení řádně opepří. Po nocích začal obcházet horské boudy. V nich si vyhlížel spáče, kterým našeptával do ucha všemožné lumpárny. Tak se ráno probouzeli lumpíci. Čím více škod v přírodě způsobili, tím více to Krakonoše bolelo. A Čert si mnul ruce.
Pan lesní se snažil, seč mohl. Ze všech sil mu pomáhala i sojka, která mu hlásila, kde lumpíci právě řádí. Jejich polohu udávala i ochráncům přírody. Jenomže nic nepomáhalo - lumpíci měli stále převahu.
